"Jak může být ta holka tak krutá?" řekne si ledaskdo po přečtení mého článku. Způsob sdělení je možná trochu tvrdý, přesto však chci tímto povzbudit a vzdát hold všem, kteří nepřestávají nést svůj kříž, který je někdy opravdu dost těžký, pro krásu lidství formovanou samotným Bohem....
 
     V poslední době se často setkávám s větou : "Mám právo na..."
 
"Taky mám přece nárok mít děti," říká žena podstupující IVF.
Podobnou, ne-li stejnou větu opakují homosexuální páry při prosazování zákonu o adopci.
"Mám právo na kousek štěstí," říká manželka odcházející za svým milencem od manžela, který ji "přece nikdy nerozuměl." 
"Máme právo na zdravé dítě," pláčou rodiče podstupující potrat svého nemocného dítěte.
"Mám právo žít svobodně jako vy ," omlouvá svůj čin utečenec z uprchlického tábora, jež prořezal dráty hranic svého vymezeného prostoru.
"Mám také právo na lásku (čímž slovem láska často myslí slovíčko sex)," volají gayové a lesby.
"Proč zrovna já? Cožpak nemám právo být jako ostatní?" naříká pacient nad svojí amputovanou nohou...
U nás katolíků k tomu ještě přibývá jakési "právo na Boží milosrdenství" pramenící ze současného učení církve.
 
...A pak jsou skupiny, které by mohly po vzoru ostatních říkat totéž, ale není to zatím společensky přípustné:
 
     Pedofilové by mohli omlouvat svůj čin, protože přeci "též mají právo na sex." 
Hladoví lidé v nejchudších zemích světa by se mohli pojídat navzájem , neboť přece "mají právo přežít."
...Svobodní heterosexuálové, toužící po manželství, unášet ženy svých snů, neboť "proč jiný může mít rodinu a já pořád nic."
...Vědci by začali klonovat embrya, aby jejich využitím získal ztracené zdraví někdo jiný, jež má na život "větší právo."
 
Dalo by se toho vymyslet ještě víc.
 
     Všimla jsem si, že tohoto práva se lidé nejvíce dovolávají v oblasti naplnění svých pudů - pudu sexuálního, pudu péče o potomstvo, agresivity, výživy, pudu sebezáchovy. Pudy vlastně zajišťují přežití tvorstva. A přesto to, co nás odlišuje od zvířat je, že člověk má schopnost ovládnout své pudy v oblasti vymezené lidskou společností . To nás od zvířat - některých jinak velmi inteligentních - odlišuje a spoluvytváří ono lidství. Některé pudy jsou však tak silné, že člověk pochybuje, že je zvládne. "Tobě se to říká, když jsi hetero a máš manžela a rodinu"... ale ne vždy tomu tak bylo. Od počátku puberty se člověk ovládá pro ideál předmanželské čistoty, srovnává se s možností neplodnosti po dlouhém čekání na první děťátko - vždy pro nějakou životní hodnotu, kterou uznává. Pokud si člověk bude vážit svého života pouze pro jeho sexuální naplnění, je jasné, že při potlačování sexuálního pudu si bude připadat nenaplněný. A přesto věřím, že lidský život s sebou může nést jiné hodnoty. Znám manžele, kteří nemohou mít děti a přesto dokázali svůj život naplnit láskou k bližním. Znám svobodné, kteří nenašli partnera a přesto jejich život nese jiné úžasné plody - jsou otevření pro věci, ke kterým jsou rodiče příliš uvázaní u rodiny. Znám nemocné, kteří žijí svůj život plněji než lidé zdraví....
 
     Nabízí se otázka: "Proč zrovna já! Proč zrovna já nemohu mít děti, manželku, ...talent na jazyky, k obědu lososa, mír ve své zemi.... 
Nevím. Za něco může dědičnost, za něco si mohu sám...Věřím však, že za některé zcela pro mě nezasloužené věci mohou třebas modlitby a "spravedlnost" mých předků... Požehnání plynoucí z života s Bohem..., učení se v sebeovládání již od malička... a i vědomí, že za všechno protivenství nemůže Bůh, ale že je tu i Ďábel, který využívá různé příležitosti k tomu, aby nás svedl a svými návnadami nás izoloval od Boží pomoci. Nevím. Je tolik věcí mezi nebem a zemí. Jenom vím, že jsem od přírody slabá a nebýt ve spojení s Bohem, jsou věci silnější, které by mě mohly převálcovat.
 
     Moje babička by řekla: "Halt, milé dítě, ještě nejsme v nebi. A kdybychom měli ráj už zde na zemi, ani by se nám do nebe nechtělo." 
A co na to Kristus? Místo dovolávání se práva "...zapři sám sebe, vezmi na sebe svůj kříž a následuj mě...." A neříká, že zapřít sebe, své přirozené touhy, je jednoduché - je to kříž. A s tím křížem nás zve k následování - žít život s Ním, s Jeho pomocí.
 
     Stále více si uvědomuji, že mít dítě JE DAR, NE PRÁVO. Je DAR mít milujícího manžela, žít ve svobodě, být zdravý, mít co jíst, zažívat sex v plném Božím záměru, dojít milosrdenství... obrovský dar. Buďme vděční za to, co máme a nestavme svůj život na tom, co nám zrovna chybí... máme tolik jiných věcí, za co být Bohu vděční. Nevyžadovat se práva, ale být si vědom daru.
 
Tož tak...