Nekoupala jsem se ve vaně... už ani nepamatuji, kdy to bylo naposled. Ne že bych koupání neměla ráda. Naopak....hmmm, to teplo všude kolem a vůně pěny stoupající do hlavy! Ale nemám na to čas. Sotva si napustím vanu, už někdo za dveřmi kňourá, že chce nakojit, pochovat, nakrmit... nebo nejlépe naložit se do vody taky. Ne, ne, není na to ten správný klid. Zato večer se těším, až ze sebe všechnu tu špínu spláchnu alespoň sprchou, ačkoli mé otočky ve sprše se též odvíjí od uspávacího score dětí. 

    Jednou jsem si posteskla, že nemám čas na četbu Písma...Jooo, za studia! To jsem mohla často chodit na mše, do biblického spolča, lectio divina...koupala jsem se ve Slově Božím. A teď? Jednou týdně na mši v neděli, jinak celý týden zasmrádám. Pomoooc, nechci! 

"Tak to na sebe chrstni, matko!" 
"Prosím?!" 
"No, lepší než se nemýt vůbec." 

    A tak každé ráno, když přebalím, nakrmím, převleču a usadím ke hračkám ... otevřu na Katolikovi liturgické texty na den a chrstnu to slovo na sebe. Je to chvilka, avšak teď již s odstupem času mohu říct - opravdu osvěží, provoní, ...a do nedělní mše se to takto lépe přečká.