Na ženy působí porod různě. Nejhůře jsou na tom ty s poporodní depresí. Slyšela  jsem např. o těch, které začaly po porodu tíhnout k výrobě domácích produktů. Před porodem nic a po porodu domácí chléb, mýdlo, prací prášek i Paralen. 
Ale ne, to není můj případ. Prvně jsem si myslela, že porod a s ním spojené dlouhé domácí období, nezanechalo na mně následky. Ale dnes, poté co se mi opět rozšířily zorničky nad učebnicí za kačku na Aukru, jsem zjistila, že mé záchvaty poněmčování a touha vzdělávati se v jazyku německém na mně přichází s periodickou pravidelností vždy po uplynutí šestinedělí. A je to tady zase.

Po prvním porodu jsem si pořídila přehled německé gramatiky a s tímto dvojlistem na kočárkové kapotě brázdila vycházkové trasy sídliště.
Po druhém porodu jsem vzplála po obrázkovém německém slovníku, jež jsem dlachnila v druhé ruce, zatímco ta první ruka v hačce uspávala dítě.
Po třetím mi přibyl slovník německých frází a světlo světa spatřil můj první vymyšlený vtip s germanistickou pointou:

Nachlazený dispečer: " Haló, vesmídná posádko, slyšíbe se? Tady hu, hu, hu, Husten!". (Chápu, že v záměně amerického města Houston s německým slovem "husten" (kašlat) není dokonalý, ale mě to vždycky pobaví).

A teď, po čtvrté, Menzelova Učebnice němčiny 1, 2! Uaaa, planu touhou po vzdělání!

Nejhorší na tom všem je, že s přibývajícími porody, potažmo dětmi, ubývá čas na samovzdělávání.
Obávám se, že jestli tento můj pokus dosáhnout obstojné úrovně dorozumívání v tomto jazyce opět po půl roce vyhasne, jediným řešením zažehnout ve mně opět jiskru germanismu bude zase další porod a šestinedělí. 
Jejda, potěš pánbůh!
Mám  opravdu velkou motivaci letos tu němčinu "doklepnout".


Pozn.: Ještěže po porodu vzplanu touhou k tomu stejnému jazyku. Kdyby se totiž počtvrté probudila touha třeba po španělštině, musela bych ještě rodit alespoň do padesáti, než by byl jazyk mým tempem v dorozumívací úrovni zdolán.