Z ozvěn ticha

Tak jsem jednou šla kolem zahrady mateřské školky. Právě na místě došlo k incidentu, kdy jedno z dětí předbíhalo v řadě na trampolínu, což odstartovalo houf hlásků vznášející protest, a druhé vidouc neúspěch domluvy utíkalo k učitelce nahlásit ono…

Pro začátek o tom alespoň píšu - to až mi jednou vnoučata vyčtou, že jsem to věděla, nic neudělala a jen tiše přihlížela: Byla jsem v 10. týdnu těhotenství, když mě paní doktorka poslala na UTZ 13. týdne. "Od vašeho posledního těhotenství se ledacos…

V naší farnosti navštěvuji spolčo. Chodí nás tam kolem deseti, někdy víc,někdy méně. Ve svých třiatřiceti jsem jedna ze dvou nejmladších. Ostatní - starší, zkušení, životem ošlehaní, jež tvoří nedílnou součást a oporu farního života. Dohromady…

"Jak může být ta holka tak krutá?" řekne si ledaskdo po přečtení mého článku. Způsob sdělení je možná trochu tvrdý, přesto však chci tímto povzbudit a vzdát hold všem, kteří nepřestávají nést svůj kříž, který je někdy opravdu dost těžký, pro krásu…

Nevím, proč mě to tak nutí o něčem takovém napsat...asi proto, že jsem matka. Jedinečná v tom, že uvnitř sebe nosím dítě, které za mě nikdo jiný donosit nedokáže. Taková matka je vždy jedinečná, jen si to některá z nich málo nebo vůbec uvědomuje.…